Včera jsem održel zajímavou SMS, kterou se započala moje druhá proměna identity. Někteří si možná ještě pamatují, jak jsem se při stopování z východu do Istanbulu ocitl v kůži československého muslima, který drodržuje pravidla ramadánu a je ženatý s jistou Bárou.
Tentokrát je to horší. Jsem Pražák a v mém pražském bytě jsem na jaře ubytovával dva erasmáky, Maďara Adama a Turkyni Gizem. Začíná se to komplikovat, proto je na místě představení postav. Ano, Adam je můj spolubydlící. A Gizem je kamarádka od Hatice, co se k nám pro účely našeho příběhu nastěhovala. Hatice? To je přece moje spolubydlící, co chodí s Muratem. Murat? Pro něj není v příběhu místo, zapomeňte na něj. Pokračujme ve vyprávění. Jelikož u mě v Praze Gizem a Adam bydleli, stali jsme se dobrými přáteli a proto jsme s Adamem v tyto dny zavítali do Istanbulu, abychom navštívili naši kamarádku a rovněž právě probíhající bienále. Jsme tu asi na týden, pak se vracíme do Evropy. Klíče nemáme, když se vracíme, tak zvoníme, aby nám někdo otevřel. Neumíme turecky více než Merhaba. A usmíváme se jako šťastní turisté na dovolené.
Jistě už netrpělivě čekáte nějaké rozuzlení. Tak tedy, včera přijel na několik dní táta od Hatice a protože je to pán poněkud konzervativní a starosvětský, běžné uspořádání našeho privátu by na něj zřejmě bylo trošku moc. Takže Murat musel z domu a děláme, že není. Nu a pro nás dva se našla tahle historka o návštěvě kamarádky, kterou ve skutečnosti známe asi den. A dáváme si bacha aby nešlo poznat, že tu ve skutečnosti jsme poněkud dlouhodoběji. Osobně proti nám táta prý nic nemá, jen trpí obavami, co by tomu řekli lidi, kdyby se dozvěděli, že jeho dcera nesezdána žije pod jednou střechou ne s jedním, ale hned třemi muži. A jak jsem dnes zaslechl, otec se nechal slyšet, že Murata nechce potkat dřív než na svatbě.
Tak takhle si tu teď žijem (což je zjevně poslední informace, kterou vám v září dopřeju).
Tentokrát je to horší. Jsem Pražák a v mém pražském bytě jsem na jaře ubytovával dva erasmáky, Maďara Adama a Turkyni Gizem. Začíná se to komplikovat, proto je na místě představení postav. Ano, Adam je můj spolubydlící. A Gizem je kamarádka od Hatice, co se k nám pro účely našeho příběhu nastěhovala. Hatice? To je přece moje spolubydlící, co chodí s Muratem. Murat? Pro něj není v příběhu místo, zapomeňte na něj. Pokračujme ve vyprávění. Jelikož u mě v Praze Gizem a Adam bydleli, stali jsme se dobrými přáteli a proto jsme s Adamem v tyto dny zavítali do Istanbulu, abychom navštívili naši kamarádku a rovněž právě probíhající bienále. Jsme tu asi na týden, pak se vracíme do Evropy. Klíče nemáme, když se vracíme, tak zvoníme, aby nám někdo otevřel. Neumíme turecky více než Merhaba. A usmíváme se jako šťastní turisté na dovolené.
Jistě už netrpělivě čekáte nějaké rozuzlení. Tak tedy, včera přijel na několik dní táta od Hatice a protože je to pán poněkud konzervativní a starosvětský, běžné uspořádání našeho privátu by na něj zřejmě bylo trošku moc. Takže Murat musel z domu a děláme, že není. Nu a pro nás dva se našla tahle historka o návštěvě kamarádky, kterou ve skutečnosti známe asi den. A dáváme si bacha aby nešlo poznat, že tu ve skutečnosti jsme poněkud dlouhodoběji. Osobně proti nám táta prý nic nemá, jen trpí obavami, co by tomu řekli lidi, kdyby se dozvěděli, že jeho dcera nesezdána žije pod jednou střechou ne s jedním, ale hned třemi muži. A jak jsem dnes zaslechl, otec se nechal slyšet, že Murata nechce potkat dřív než na svatbě.
Tak takhle si tu teď žijem (což je zjevně poslední informace, kterou vám v září dopřeju).
Žádné komentáře:
Okomentovat