Ještě varování v návaznosti na předchozí příspěvek. Při stopování v Turecku může docházet k nejasnostem ohledně vaší identity. Na vlastní kůži jsem se občas ocital v kůži Čechoslováka, vyznávajícího islám, dodržujícího ramadán a ženatého s Bárou. Nicméně tato kombinace byla pro cestování zaručeně nejbezpečnější.
Po příjezdu do Istanbulu skvěle zafungovala skvělá věc zvaná CouchSurfing a většinu minulého týdne jsem strávil v bytě, který obývají tři již pracující informatici, tak nějak po/na/před vojnou, které se tu mimojiné bojí jak čert kříže, leč nevyhnou se ani vysokoškoláci. Cengis (před) a Izzet (po) byli naprosto skvělí a krom gauče jim vděčím i za několik večeří, kdy naprosto rezolutně odmítli debatovat o nějakém placení z mé strany a dále výborný večer s nargile a povídáním o nargile.
A nyní k novinkám. Předně mám spravený notebook. Profesionální pracovník firmy DELL přijel, laptop otevřel, kablík zpátky zastrčil, laptop zavřel a odejel, ale ještě předtím mě nezapomněl upozornit, že nejlepší fotbalový tým je Fenerbahçe. Druhou novinkou je, že mám konečně kde bydlet. Tram-ta-ra-rá! Po pěti dnech psaní mailů, telefonování a prohlídek jsem se přesunul zhruba 300 metrů jihovýchodně od mých gaučových dobrodinců. Konkrétně sem:
Zvětšit mapu
Po příjezdu do Istanbulu skvěle zafungovala skvělá věc zvaná CouchSurfing a většinu minulého týdne jsem strávil v bytě, který obývají tři již pracující informatici, tak nějak po/na/před vojnou, které se tu mimojiné bojí jak čert kříže, leč nevyhnou se ani vysokoškoláci. Cengis (před) a Izzet (po) byli naprosto skvělí a krom gauče jim vděčím i za několik večeří, kdy naprosto rezolutně odmítli debatovat o nějakém placení z mé strany a dále výborný večer s nargile a povídáním o nargile.
A nyní k novinkám. Předně mám spravený notebook. Profesionální pracovník firmy DELL přijel, laptop otevřel, kablík zpátky zastrčil, laptop zavřel a odejel, ale ještě předtím mě nezapomněl upozornit, že nejlepší fotbalový tým je Fenerbahçe. Druhou novinkou je, že mám konečně kde bydlet. Tram-ta-ra-rá! Po pěti dnech psaní mailů, telefonování a prohlídek jsem se přesunul zhruba 300 metrů jihovýchodně od mých gaučových dobrodinců. Konkrétně sem:
Zvětšit mapu
Jak můžete viděti, mám to nedaleko k moři, do přístavu, k železnici, o nádraží a dálnicích ani nemluvě. Náš dům leží na hranici čtvrtí Moda (luxusní rezidenční čtvrť pro asijskou smetánku) a Kadikoy (jedno z alternativních center Istanbulu). V ulici lze nalézt přibližně dvě desítky barů a kaváren, kino Rexx, piercingová jakož i tetovací studia a obchody s hudebními nástroji. Rušno je zde do pozdních nočních hodin a již velmi brzo ráno se ozývá křik racků, houkání lodí v přístavu, jakož i ekumenická směsice muezínů a zvonů nedalekého kostela.
Náš byteček nachází se v posledním poschodí čtyřpodlažního domu a kromě dvou velkých pokojů, obrovské terasy a olbřímí obývací haly zahrnuje i můj malý pokoj, ještě menší koupelnu a maličkou kuchyňku. Můj pokoj je velmi specifický neboť vznikl oddělením kusu haly za využití zaslepených oken, čili mám jen jednu zděnou stěnu, zbytek je sklo, jsem tedy v takovém skleníku. Což jen zdůrazňuje skutečnost, že velké okno do ulice je obráceno k jihu a tedy celý den vystaveno plnému slunečnímu svitu. Po náročném pondělním odpoledni plném stěhování, zametání a mytí jsem si prostor přetvořil k obrazu svému a mám zde vše, co potřebuju k životu (a ode dneška i vonné tyčky značky Santa Barbara).
K živému mobiliáři kromě mě patří ještě turecký pár a předevčírem dorazivší student historie z Budapešti. Ale protože se zatím potkáváme spíše v Liman Kahvesi než doma, rozepíšu se o nich jindy. Ovšem spoustu zážitků mám s naším kocourem, který ještě nemá jméno, zato má papíry a čtyři měsíce věku. Jsme ve fázi vymezování si vzájemného teritoria. Zlobil. Vyhodil jsem ho dvěřmi. Umí je otevřít. Vyhodil jsem ho dvěřmi. Zalepil je izolepou. Vrátil se oknem. A ke všemu dnes úspěšně rozprostřel drobky ze zapomenutého kousku chleba po celém pokoji. Ale jinak se máme rádi a už i víme, kde najdeme krmení, když nejsou ostatní doma.
Náš byteček nachází se v posledním poschodí čtyřpodlažního domu a kromě dvou velkých pokojů, obrovské terasy a olbřímí obývací haly zahrnuje i můj malý pokoj, ještě menší koupelnu a maličkou kuchyňku. Můj pokoj je velmi specifický neboť vznikl oddělením kusu haly za využití zaslepených oken, čili mám jen jednu zděnou stěnu, zbytek je sklo, jsem tedy v takovém skleníku. Což jen zdůrazňuje skutečnost, že velké okno do ulice je obráceno k jihu a tedy celý den vystaveno plnému slunečnímu svitu. Po náročném pondělním odpoledni plném stěhování, zametání a mytí jsem si prostor přetvořil k obrazu svému a mám zde vše, co potřebuju k životu (a ode dneška i vonné tyčky značky Santa Barbara).
K živému mobiliáři kromě mě patří ještě turecký pár a předevčírem dorazivší student historie z Budapešti. Ale protože se zatím potkáváme spíše v Liman Kahvesi než doma, rozepíšu se o nich jindy. Ovšem spoustu zážitků mám s naším kocourem, který ještě nemá jméno, zato má papíry a čtyři měsíce věku. Jsme ve fázi vymezování si vzájemného teritoria. Zlobil. Vyhodil jsem ho dvěřmi. Umí je otevřít. Vyhodil jsem ho dvěřmi. Zalepil je izolepou. Vrátil se oknem. A ke všemu dnes úspěšně rozprostřel drobky ze zapomenutého kousku chleba po celém pokoji. Ale jinak se máme rádi a už i víme, kde najdeme krmení, když nejsou ostatní doma.
Žádné komentáře:
Okomentovat