Máte rádi příběhy a pohádky? Ano? Pak pro vás dnes mám hned tři nové východní kousky. Nebojte, všechny jsou krátké a s dobrým koncem. Ostatně, začněme obrázkem.
Příběh první - Residence Permit
Odehrál se již v Samsunu a byl ze všech nejpříjemnější neb stačilo jako v pohádce třikrát navštívit cizinecké oddělení policie, předložit sedmero dokumentů a zaplatiti stopětatřicet liráků a bylo vystaveno. Včetně rodného čísla. Druhá část příběhu se začíná právě nyní neb mám povinnost nahlásit novou adresu, k čemuž je třeba se nejen objednat, ba co víc, vyplnit asi čtyřstránkovou žádost. Kdybych byl moudřejší, zde pobývám na turistické vízum a ušeřený čas a peníze využiju k výletu do Evropy, čímž si prodloužím jeho platnost.
Příběh druhý - ID Card
K vystavení studentské karty bylo třeba zaslat na oddělení zahraničních studií fotografii a odevzdat další dvě papírové a kopii pasu a ISICu. Splnil jsem do poslední fotečky a fotokopejky, leč v pondělí karta nebyla. V úterý jsem se dozvěděl, že chybí fotka a poslal ji ještě jednou. Ve středu mi bylo řečeno ono: "Keep trying..." A dnes (čtvrtek) jsem ji konečně dostal s omluvou, že leží již dva dny na stole.
Příběh třetí - Akbil
Mám-li na mysli Akbil, nejedná se o nové označení chorobomyslnosti, ale o čip, který slouží ke slevě a placení veřejné dopravy. V úterý jsem ve škole vyplnil žádost a vyrazil hledat kanceláře dopravní společnosti, důmyslně ukryté v bezvýznamné čtvrti. Tam jsem si najprve vyslechl hlasitou a vášnivou hádku zákazníka s úřednicí a pak s obavami přistoupil k okénku. Sebrali mi žádost a pět lir a na oplátku jsem dostal růžový papírek. Chvíli jsem bezradně postával, než mi bylo naznačeno, abych přišel za dva dny. 48 hodin nejistoty. Na témže místě jsem vyměnil růžový papírek za plastovou kartičku a vyrazil do přístavu, kde jsem si vystál třetí frontu a do plastové kartičky byl aplikován čip. Byl jsem šťasten, někteří měli proceduru o jednu frontu a několik hodin či dnů delší.
Odehrál se již v Samsunu a byl ze všech nejpříjemnější neb stačilo jako v pohádce třikrát navštívit cizinecké oddělení policie, předložit sedmero dokumentů a zaplatiti stopětatřicet liráků a bylo vystaveno. Včetně rodného čísla. Druhá část příběhu se začíná právě nyní neb mám povinnost nahlásit novou adresu, k čemuž je třeba se nejen objednat, ba co víc, vyplnit asi čtyřstránkovou žádost. Kdybych byl moudřejší, zde pobývám na turistické vízum a ušeřený čas a peníze využiju k výletu do Evropy, čímž si prodloužím jeho platnost.
Příběh druhý - ID Card
K vystavení studentské karty bylo třeba zaslat na oddělení zahraničních studií fotografii a odevzdat další dvě papírové a kopii pasu a ISICu. Splnil jsem do poslední fotečky a fotokopejky, leč v pondělí karta nebyla. V úterý jsem se dozvěděl, že chybí fotka a poslal ji ještě jednou. Ve středu mi bylo řečeno ono: "Keep trying..." A dnes (čtvrtek) jsem ji konečně dostal s omluvou, že leží již dva dny na stole.
Příběh třetí - Akbil
Mám-li na mysli Akbil, nejedná se o nové označení chorobomyslnosti, ale o čip, který slouží ke slevě a placení veřejné dopravy. V úterý jsem ve škole vyplnil žádost a vyrazil hledat kanceláře dopravní společnosti, důmyslně ukryté v bezvýznamné čtvrti. Tam jsem si najprve vyslechl hlasitou a vášnivou hádku zákazníka s úřednicí a pak s obavami přistoupil k okénku. Sebrali mi žádost a pět lir a na oplátku jsem dostal růžový papírek. Chvíli jsem bezradně postával, než mi bylo naznačeno, abych přišel za dva dny. 48 hodin nejistoty. Na témže místě jsem vyměnil růžový papírek za plastovou kartičku a vyrazil do přístavu, kde jsem si vystál třetí frontu a do plastové kartičky byl aplikován čip. Byl jsem šťasten, někteří měli proceduru o jednu frontu a několik hodin či dnů delší.
Žádné komentáře:
Okomentovat