Karışık - neboli směska. Tolik upozornění, varování i omluva za slepenec nesouvisejících informací, které následují. Minulý týden jsem se štěstím zapadnul do horozeleckého oddílu a díky tomu strávil pondělní odpoledne pod stěnou čištěním chytů a úterní, středeční a čtvrteční odpoledne na stěně pověšen za tytéž chyty. Ve čtvrtek večer jsem shlédl promítání fotek z Kaçkarských hor a v sobotu jsme byli s oddílem na výletě. Ano, nelze užít jiného označení než výlet, neboť čtyřicet lidí pochodovalo husím pochodem asi 3 km tam a totéž zpátky a akce tato nám zabrala spolu s cestou na místo a zpět celý den. Ovšem viděl jsem pěkný skály vápencový, dva vodopády a poznal jsem fajn lidi (včetně jednoho Rakušana). A výsledky v lezení se dostavily nečekaně brzo, neboť jsem překonal pár pěkných cest a Muratovi stisknul ruku natolik pevně až chudák vyjekl bolestí.
V neděli se hrálo derby - Galatasaray vs. Fenerbahçe, neboli druhý a první tým z tabulky a rovněž dvě nejvýznamnější mužstva, co se fanstva týká. Podívaná pěkná, ale projeli jsme to 3:1 a navíc Milan Baroš byl v prvních pěti minutách z trávníku odnesen na nosítkách a jelikož má zlomenou nohu, tak si dva měsíce nezakope. Já osobně jsem následně mírně prohrál s alkoholovou výzvou, kdy mi nepočítané množství panáků přineslo velmi slušnou kocovinu (myslel jsem, že piju nějaké slaboučké lepidlo a přitom to byl 30% Sex on the Beach).
Čtvrteční datum znělo na 29. října, což znamenalo (podobně jako o den dříve v ČR) národní svátek - založení republiky (Turkům se to zadařilo 5 let po nás). Město se zahalilo do nezvyklého množství vlajek, vlaječek i vlajčiček a taky do šedivých dešťových mraků. Ostatně drobný výběr můžete najít ve fotogalerii, včetně poměrně vydařeného ohňostroje, který mi připoměl Ignis Brunensis. V připomínání jsem pokračoval i v pátek, neboť každý podzim mě doprovází blues, obvykle Blues Alive doma v Šumperku, letos Efes Pilsen Blues v Istanbulu. Moc pěkné to bylo a poprvé jsem se zůčastnil i klasického tahu na Taksim a ověřil si, že opravdu není příliš o co stát.
Abych dostál varování z úvodu, přimíchám i jeden gastronomický kousek a pár nových slovíček.
Kısır - pokrm, kterým se proslavilo město Mersin se příliš nevaří, podává se za studena a skládá se z něčeho, co my nazýváme kus-kús a Turci bulgur, spousty nadrobno nahrájené zeleniny (rajčata, okurky, česnek a cibulka, nejlépe jarní), vynikající rajčatové pasty (salça), oleje, soli a šťávy z citrónu a granátových jablek. Vše se důkladně promíchává holýma rukama a pojídá zavinuté do listu salátu s čerstvým chlebem a nakládanými okurkami.
dost [dost] - kamarád
kadife sokak [kadife sokak] - sametová, též manšestrová ulice
sikilmak [sikilmak] - souložit
sıkılmak [sykylmak] - nudit se, pozn. podobnost s předchozím slovesem je čistě náhodná a neodráží skutečný stav
V neděli se hrálo derby - Galatasaray vs. Fenerbahçe, neboli druhý a první tým z tabulky a rovněž dvě nejvýznamnější mužstva, co se fanstva týká. Podívaná pěkná, ale projeli jsme to 3:1 a navíc Milan Baroš byl v prvních pěti minutách z trávníku odnesen na nosítkách a jelikož má zlomenou nohu, tak si dva měsíce nezakope. Já osobně jsem následně mírně prohrál s alkoholovou výzvou, kdy mi nepočítané množství panáků přineslo velmi slušnou kocovinu (myslel jsem, že piju nějaké slaboučké lepidlo a přitom to byl 30% Sex on the Beach).
Čtvrteční datum znělo na 29. října, což znamenalo (podobně jako o den dříve v ČR) národní svátek - založení republiky (Turkům se to zadařilo 5 let po nás). Město se zahalilo do nezvyklého množství vlajek, vlaječek i vlajčiček a taky do šedivých dešťových mraků. Ostatně drobný výběr můžete najít ve fotogalerii, včetně poměrně vydařeného ohňostroje, který mi připoměl Ignis Brunensis. V připomínání jsem pokračoval i v pátek, neboť každý podzim mě doprovází blues, obvykle Blues Alive doma v Šumperku, letos Efes Pilsen Blues v Istanbulu. Moc pěkné to bylo a poprvé jsem se zůčastnil i klasického tahu na Taksim a ověřil si, že opravdu není příliš o co stát.
Abych dostál varování z úvodu, přimíchám i jeden gastronomický kousek a pár nových slovíček.
Kısır - pokrm, kterým se proslavilo město Mersin se příliš nevaří, podává se za studena a skládá se z něčeho, co my nazýváme kus-kús a Turci bulgur, spousty nadrobno nahrájené zeleniny (rajčata, okurky, česnek a cibulka, nejlépe jarní), vynikající rajčatové pasty (salça), oleje, soli a šťávy z citrónu a granátových jablek. Vše se důkladně promíchává holýma rukama a pojídá zavinuté do listu salátu s čerstvým chlebem a nakládanými okurkami.
dost [dost] - kamarád
kadife sokak [kadife sokak] - sametová, též manšestrová ulice
sikilmak [sikilmak] - souložit
sıkılmak [sykylmak] - nudit se, pozn. podobnost s předchozím slovesem je čistě náhodná a neodráží skutečný stav
1 komentář:
Čí ty voe vlastně seŠ? Galatasaraje? neříkej, že tam chodís pravidelně. Při návštěvě turecka očekávám podobný zážitek :-)
Okomentovat