... aneb od všeho trochu a tak trošku o ničem
co se mi přihodilo mezi časným ránem 31. července 2009 a pozdním večerem 15. ledna 2010
na Východě, u tří moří, v největším evropském městě, v zemi musulmánské, prostě v Turecku ...

Po žních k Turkovi! .LIVE!

Šumperk - Čarovna - neděle 7. února, 18:00 [plakát]
Olomouc - ve spolupráci s POSPOL, Přírodovědecká fakulta UP, učebna 3003 - úterý 2. března, 18:00 [plakát] zrušeno
Brno - v rámci cyklu Cestovatelské středy, Přírodovědecká fakulta MU, posluchárna G1 - středa 17. března, 18:00 [plakát 1] [plakát 2]
Praha - Národní informační centrum pro mládež - čtvrtek 25. března, 19:00 [plakát 1] [plakát 2]
Olomouc - ve spolupráci s POSPOL, Přírodovědecká fakulta UP, učebna 3003 - pondělí 19. dubna, 18:00 [plakát]
Brno II - Klub cestovatelů - pondělí 26. dubna, 18:30 [plakát]

Čtyři v bytě a kocour (2. - 3. listopadu 2009)

Je tomu asi měsíc, co tady spadlo UFO. Nebyl to talíř, ale elektrický infračervený přímotop na čtyřnožce. Murat mu tak trošku podrazil nožku. A je tomu asi týden, co přišel podzim a s ním déšť a teploty kolem 10°C (prosím nekamenujte mě, já vím, že v Čechám a na Moravě už stihlo mrznout i sněžit). Podobně radikálně poklesla i teplota v našem bytě, který je velmi nepevný a netěsný, okna disponují množstvím škvír, ale za to jen jedinou vrstvou skla, některá nejdou dovřít a téměř všemi táhne. V neděli jsme s Adamem vytáhli paty z vymrzlého bytu a táhli směrem na Carrefour, abychom nastalou situaci vyřešili. Půlhodinu jsme strávili hledáním správného sektoru a další půlhodinu debatováním s prodavačem (plně turecky) o výhodách a nevýhodách jednotlivých typů přímo- i nepřímotopů, abychom nakonec stejně koupili ten nejlevnější s tím, že si jej budeme půjčovat. Kořist jsme dotáhli do ledové jeskyně a jali se ji upevňovat na stěnu pomocí efektivní dvojkombinace kladivo + hřebík. Radostně jsme zajásali, že visí a zasunuli zástrčku do zásuvky. Přístroj zahučel, rozzářil se do červena, zablikal, ztmavnul do černa a zhasnul. Podívali jsme se na sebe. Podívali jsme se do manuálu (cituji):
  1. You must read this read this manual before first using,
  2. never put the heater to vertical position.
Takže Adam vyrazil na druhou misi vyzbrojen dobrou radou nás tří, že má samozřejmě zkusit reklamaci a v případě potíží hrát cizince a uhrát to na neznalost turečtiny. Po hodině a dvou telefonátech se vrátil z pole vítězně se sice odlišným, leč novým a funkčním zařízením. Následující hodinu jsme všichni soudružsky strávili utěsňováním oken a upevňováním nových topů na stěny. Jeden je u Adama v pokoji a druhý v obýváku, já si do pokoje neurvale urval koberec a deku. Adam se inspiroval mou nedávnou ideou a vybudoval si v pokoji sušák na prádlo z bambusových tyčí.
Nu a celý tento úvod slouží k tomu, abych se nyní plynule pustil do drobných medailónků posádky našeho tanku, původní pracovní název zněl "bestiář".

Adam - má tři magisterské tituly (arabistika, historie a cosi s uměním) a právě dokončuje doktorát (píše komparaci o nástupu divadel v Káhiře a Istanbulu v 19. století). Vzhledem k tomu, že se většinou zavíral do svého pokoje s tím, že má moc práce a zbytek času trávil v archivech a na univerzitě, zařadil jsem si ho do škatulky "studijní typ". Pak odletěl na týden domů do Budapešti (ostatně za dva týdny letí do USA, poslední půlrok strávil v Egyptě, rok žil v Kuvajtu a myslím, že kromě toho se ještě nalítal po všech čertech). Když se vrátil, našel jsem v předsíni modré glády (typ 48). A Adam sám ztratil hlas. Sípal, že byl na koncertě. Na čtyřech koncertech. A o hlas nepřišel v publiku, ale na pódiu. A tak jsem se dozvěděl, že hraje basovku v legendární maďarské punkové kapele Vágtázó Halottkémek (angl. Galloping Coroners, čes. Cválající ohledávač mrtvol). Jejich muzika je již samozřejmě unízděna na mém disku a mohu říci, že se jedná o více než poslouchatelný alternativní punkrock. Na požádání dodám.
Již dřívě jsem se zmínil, že se Adam tvrdě připravoval na maratón, který úspěšně zaběhl v čase lehce přes čtyři hodiny. Dále má rád banány, mléko, jogurt a vejce, což oba kupujeme v zásadě při každém nákupu. Gaia Mesiah patří k jeho nově objevené a nově oblíbené muzice. Nemá rád kocoura. Hovoří arabsky. Když se opije, tak prý buď pláče nebo se pere. Zatím jsem nebyl svědkem ani jednoho. Prohlašuje se za středomořana a je překvapen, že v Istanbulu není léto do půlky prosince jako v Káhiře.
30 let, lehký kuřák, aktuálně nezadaný.

Hatice [hatydže] - pracuje na plný úvazek v projektové kanceláři a zároveň je v posledním ročníku studia architektury (co vím, chybí jí už jen diplomka). Většinu času (včetně sobot) tráví v práci, po práci obvykle chodí do Limana (viz dále). Doma se sem tam otočí. Má ráda Walt Disney a Murata, ale nerada vaří a když už, tak si nevěří. Ráda by cestovala, ale protože je to pro Turky trošku obtížnější (složité získávání víz, za pas se platí vysoké částky), tak byla pouze v New Yorku. V Evropě má mnoho přátel, někteří z nich zde dříve bydleli. Pochází z İzmiru a má arménské a řecké kořeny.
Nemýlím-li se tak 24 let, kuřačka, chodí s Muratem.

Kedi [kedy] - též Cat, Macska a Kocour (povšimněte si, že pouze čeština rozlišuje pohlaví), jiné jméno zatím nemá, reaguje na výše uvedené i na turecké ps-ps-ps-ps-ps, stejně jako na české či-či-či-či-či. Jediný opravdu stálý obyvatel bytu (ovšem začíná s oblibou číhat u dveří, tak čekám, kdy zkusí zdrhnout). Podobá se spíše kocourům, které máme doma, než Remusovi z privátu v Brně. Je totiž hubený a inteligentní. Někdy až moc. Nicméně jsme si vyjasnili pravidla, vytyčili hranice a v zásadě tak narovnali náš vztah do skvělé rovinu. K tomuto výsledku jsem se dopracoval metodou chleba a novin. A nakonec jsem vyřešil i jeho schopnost otevřít dveře do mého pokoje a ve čtyři ráno mě přijít skákat po hlavě. Na noc opírám o dvěře dvě 8kg činky, což se ukazuje jako zcela adekvátní opatření.
Celkem překvapivě je Kocour fascinován vodou a vším, co s ní souvisí. Nevynechá jedinou příležitost běžet se podívat do koupelny na odpad, když pračka vypouští vodu, bedlivě sleduje i čepování pitné z kanystru v kuchyni a leze do dřezu, což ho nemůžu odnaučit. Sem tam shodí skleničku nebo hrnek. Ostatně shazuje i spoustu dalších věcí a když ho chytne rapl (obvykle večer), tak útočí na nohy. Má rád granule, tkaničky mých bot, lovení much. Nežere mlíko, těstoviny a chleba jen z ruky. Bojí se novin, rozprašovače na květiny a českého kššššccc.
6 měsíců, nekouří, kvůli technickým překážkám nezadaný.

Murat - s námi oficálně nebydlí, leč fakticky bydlí. Ale doma bývá podobně jako Adam nebo Hatice, čili zřídka. Má rád svou práci. A není se čemu divit neboť jeho pozice by se dala označit jako full-responsible. Má na starosti 8 barů na naší ulici, kde je odpovědný za to, kdo bude stát za barem, kdy se bude hrát jaká muzika, za veškerou propagaci a design podniků a k tomu několik večerů v měsíci hraje jako DJ. Jeho pracovištěm je obvykle jeden z jemu svěřených podniků a sice Liman Kahvesi, jeho nářadím je notebook a telefon. Krom toho všeho je velký fanoušek filmů (obzvláště hororů) a občas na ně píše recenze do časopisu. Dříve pracoval mimojiné jako kuchař, čili umí skvěle vařit. Nemá rád fotbal a není fandou žádného z klubů. Nosí delší vlasy, brýle a piecing v nose.
Přes 30 let, kouří, chodí s Hatice.

Žádné komentáře: