Přestavba (24. listopadu 2009)

Včera jsem jel poprvé metrobusem, když jsem se vracel z letiště, kam jsem ráno vyprovodil rodinu. Domů jsem dorazil kolem půl deváté a šel se ještě na chvilku dospat. V poledne mě probudil lomoz, hluk a třeskot skla. Vyskočil jsem z postele jak čertík z krabičky a vydal se pátrat, který čert to má na svědomí. A nebyl to čert, byla to parta tureckých dělníků, co právě započala rekonstrukci střechy na naší terase. A začali samozřejmě tím, že kladivy rozbíjeli původní skleněné tabule. Takové malé překvapení, prý tu budou 4 dny.
Tak jsem se sbalil, vzal si úvazek a jištění, co jsem si zrovna nechal dovézt z ČR a vyrazil na stěnu. V tělocvičně jsem našel narovnané řady posilovacích strojů stále ještě zahalených v igelitu a dvě nezahalené, ale řádně naštvané holky z klubu. V tělocvičně začala rekonstrukce. A tak jsme místo lezení zachraňovali všechno klubové vybavení a snažili se ho přesunout do bezpečí, protože od dalšího dne budou mít všichni studenti vstup zakázán a práce budou trvat 4 měsíce. Tak jsem asi dolezl a vybavení pošlu za dva týdny zase pěkně zpátky do ČR. A bylo mi to tak nějak líto, že pěkné věci končí.
Nicméně den se zakončil skvěle, když jsem uspořádal český večer se slivovicí, poličanem, bramborovým gulášem, plzní, bábovkou a Knoflíkáři.