Uplynuvší víkend jsem měl trošku napilno, navštívili mě totiž rodiče a Schwestřička. Paradoxně mi ze severozápadu přivezli teplo. A to dokonce v různých formách - malá elektrická kamínka, zimní bundu a alkohol. Krom toho jsem zaplnil spíž zásobami na zimu včetně natolik unikátních pochutin jako jsou tvargle, Šeráky a bábovka od Babičky. Jako další potěšení mi byl přivezen blues, čaje a Jára Cimrman. Naoplátku jsem se pokusil zhostit se své role hostitele. Jak se mi to povedlo, můžete posoudit sami.
Na letišti zafungovala česká vlajka a štastně jsme se shledali. Taxík nás dopravil takřka před dveře a protože byla hluboká noc, šlo se spát. Shodou okolností odletěl Adam ve stejném termínu na konferenci do Ameriky a tak jsem mohl nabídnout pohodlí jeho obydlí. Takto jsem vyřešil bed a breakfast jsem řešil každé ráno osobně. Krom snídaní jsme samozřejmě obráželi různá restaurační zařízení a ochutnávali i pochutnávali si na místní kvalitní stravě. A zdravě. Navštívili jsme také některá zrestaurovaná či restaurovaná případně restauraci nepotřebující místa, jako Modrou mešitu, palác Topkapı, velký bazar, egyptský bazar (s kořením), Taksim, páteční trh v Kadiköy či hrobky v Eyüp. Ostatně ve fotogalerii najdete obrázky ze všech těchto míst. V zásadě jsme tak nějak kombinovali památky a nákupy.
Počasí bylo vpravdě podzimně-istanbulské, tak jak jsem o něm slyšel doposud pouze vyprávět. Naštěstí nezapršelo, občas problesklo slunce, ale hlavně byla mlha občas namíchnutá smogem. Vytvářelo to kýčovitě mystickou atmosféru, která omezuje výhled a focení, ale zase mocně umocňuje dojmy. A zastavuje lodě, takže jsme jeden se jeden večer vraceli trošku komplikovaně domů a byli svědky situace, když kdosi možná s úmyslem plavat pěšky možná ze zoufalství skončil v moři a posádka kotvící lodě jej tahala z vody ven.
Polovinu zavazadel zpět do vlasti zabraly opět moje věci. Domů jsem posílal vodní dýmku, čaj, kávu, džezvu, dvě nerezové a jednu porcelánovou konvici, skleničky, hrnec a hned jsem obdržel přezdívku "mladá hospodyňka" a otázku, zda si tu náhodou neskupuju výbavu. Rodinka si krom mých krámů odvážela všeliké zážitky, něco na sebe, něco oliv a sýra a baklavu, kterou jsme nestihli poslední večer ztrestat. Na letišti jsme posnídali kebap a vyrazili každý jinam, oni do Střední Evropy, já zpátky do Asie.
Nu a pár pěkných postřehů na závěr. Mamka si všimla, že tu 90% lidí chodí v černém oblečení a opravdu si tu člověk občas připadá jak na demonstraci BlackBloku. Předal jsem čerstvou znalost, jak hrát tavlu a hra tato se tak zalíbila, že jedno její vydání už máme pěkně doma. Schwestřička by chtěl ayran i na Moravě. Hagia Sofia se zavírá ve čtyři hodiny. A po návštěvě paláce se do ní už nikomu nechce. Taťka zhodnotil, že turecký İstanbul je přeci jen snesitelnější než nepálské Káthmándú. Když má Murat narozeniny, tak hraje skvělou muziku. Pivo nemusí přežít cestu letadlem ani v plechovce zabalené do ručníku. Kocour se rád schovává pod Adamovou postelí. Na příletu jsou cestující z İstanbulu podrobeni výrazně důkladnější prohlídce než ti z Londýna či Moskvy.
Na letišti zafungovala česká vlajka a štastně jsme se shledali. Taxík nás dopravil takřka před dveře a protože byla hluboká noc, šlo se spát. Shodou okolností odletěl Adam ve stejném termínu na konferenci do Ameriky a tak jsem mohl nabídnout pohodlí jeho obydlí. Takto jsem vyřešil bed a breakfast jsem řešil každé ráno osobně. Krom snídaní jsme samozřejmě obráželi různá restaurační zařízení a ochutnávali i pochutnávali si na místní kvalitní stravě. A zdravě. Navštívili jsme také některá zrestaurovaná či restaurovaná případně restauraci nepotřebující místa, jako Modrou mešitu, palác Topkapı, velký bazar, egyptský bazar (s kořením), Taksim, páteční trh v Kadiköy či hrobky v Eyüp. Ostatně ve fotogalerii najdete obrázky ze všech těchto míst. V zásadě jsme tak nějak kombinovali památky a nákupy.
Počasí bylo vpravdě podzimně-istanbulské, tak jak jsem o něm slyšel doposud pouze vyprávět. Naštěstí nezapršelo, občas problesklo slunce, ale hlavně byla mlha občas namíchnutá smogem. Vytvářelo to kýčovitě mystickou atmosféru, která omezuje výhled a focení, ale zase mocně umocňuje dojmy. A zastavuje lodě, takže jsme jeden se jeden večer vraceli trošku komplikovaně domů a byli svědky situace, když kdosi možná s úmyslem plavat pěšky možná ze zoufalství skončil v moři a posádka kotvící lodě jej tahala z vody ven.
Polovinu zavazadel zpět do vlasti zabraly opět moje věci. Domů jsem posílal vodní dýmku, čaj, kávu, džezvu, dvě nerezové a jednu porcelánovou konvici, skleničky, hrnec a hned jsem obdržel přezdívku "mladá hospodyňka" a otázku, zda si tu náhodou neskupuju výbavu. Rodinka si krom mých krámů odvážela všeliké zážitky, něco na sebe, něco oliv a sýra a baklavu, kterou jsme nestihli poslední večer ztrestat. Na letišti jsme posnídali kebap a vyrazili každý jinam, oni do Střední Evropy, já zpátky do Asie.
Nu a pár pěkných postřehů na závěr. Mamka si všimla, že tu 90% lidí chodí v černém oblečení a opravdu si tu člověk občas připadá jak na demonstraci BlackBloku. Předal jsem čerstvou znalost, jak hrát tavlu a hra tato se tak zalíbila, že jedno její vydání už máme pěkně doma. Schwestřička by chtěl ayran i na Moravě. Hagia Sofia se zavírá ve čtyři hodiny. A po návštěvě paláce se do ní už nikomu nechce. Taťka zhodnotil, že turecký İstanbul je přeci jen snesitelnější než nepálské Káthmándú. Když má Murat narozeniny, tak hraje skvělou muziku. Pivo nemusí přežít cestu letadlem ani v plechovce zabalené do ručníku. Kocour se rád schovává pod Adamovou postelí. Na příletu jsou cestující z İstanbulu podrobeni výrazně důkladnější prohlídce než ti z Londýna či Moskvy.
Žádné komentáře:
Okomentovat