Mnoho se toho neděje, není mnoho o čem psáti, proto jen stručně shrnu poslední dva týdny. Ten předcházející se v mém diáři hemžil slovíčkem Midterm, které označovalo cosi jako vnitrosemestrálky, prostě takové podzimní zkouškové se vším všudy, ovšem v tureckém provedení. Poprvé jsem si tak zkusil napsat open-book exam a začínám chápat, jak to přijde, že je studium na mé univerzitě tak nenáročné. A to jsem ještě neměl ani jednu z těch zkoušek, kdy vám zadání přijde mailem a máte 48 hodin na odeslání odpovědi. I tak jsem po čtyřech zkouškách (a podobně čtyřech odpolednách na stěně, kde jsem složil zatím první úspěšnou zkoušku z jištění) onemocněl, což se mi přihodilo minulý pátek. Doufám, že to byla alespoň ta swinská chřipka a že už od ní budu mít pokoj, protože pokoj jsem pět dní neopustil a když jsem to včera zkusil, vrátil jsem se ze školy zase potupně do postele. Až dnes mi byla kamarádkou lékařkou z Innsbrucku naordinována zdravotní procházka po břehu moře a zdá se, že dobrý.
Kvůli nemoci jsem taky zameškal minutu ticha na uctění smrti Atatürka a konečně dočetl knihu, co jsem si asi před dvěma měsíci koupil. A máme novou starou elektrickou troubu, tak!?
Kvůli nemoci jsem taky zameškal minutu ticha na uctění smrti Atatürka a konečně dočetl knihu, co jsem si asi před dvěma měsíci koupil. A máme novou starou elektrickou troubu, tak!?
Žádné komentáře:
Okomentovat