Prožívat předvánoční a vánoční čas v nekřesťanské zemi má jednu velkou výhodu. Odpadá dnes již téměř všudypřítomný shon a stress. V podobně pohodovém tempu jsem svátky prožil i já. Na Štědrý den dopoledne jsem ještě doháněl něco jako vánoční úklid a balil dárky pro kamarády - Plzeň, tvargle a Vextu. Za krásného počasí jsem se přeplavil do Evropy a počkal před İstanbul Modern na Marcela, kamaráda Čecha (spíše Moraváka a možná ještě spíše Slováka), se kterým jsem zašli na Až přijde kocour, vynikající československý film ze 60. let. Návštěva biografu byla součástí důmyslného plánu, jak Marcela překvapit neb krom Vánoc slavil i narozeniny. Plán se podařil a překvapení bylo dokonalé. Na bytě na něj už čekala parádní večeře a spousta kamarádů. Já jsem s sebou přitáhl i flašku tuzemáku, který jsme překřtili na "domestic" a jménem i chutí jsme tak šířili slávu české kultury. Slávení jsme ukončili kolem čtvrté ráno, kdy teploměr (venkovní) stále ukazoval pěknou hodnotu 12°C.
První svátek vánoční jsem v zásadě prospal a probendil. 26. prosince jsem pak věnoval pozornost 30 případům mezinárodního práva, popíjení čaje a slunění se na naší terase.
První svátek vánoční jsem v zásadě prospal a probendil. 26. prosince jsem pak věnoval pozornost 30 případům mezinárodního práva, popíjení čaje a slunění se na naší terase.
Žádné komentáře:
Okomentovat