Neděle - jak je tady v Kadıköy v neděli zvykem, demonstrovalo se. A protože jsem neměl na práci nic lepšího než učení, tak jsem se zašel podívat. Jen co jsem vystrčil nos z domu, bylo jasně cítit něco ve vzduchu. A sice zima! A vítr! A déšť! Fakticky ošklivé psí počasí, že by ani psa nevyhnal. Říkal jsem si fajn, zchladí to horké hlavy, kterých stejně přijde pár kousků, tak se krátce projdu a pak se budu pěkně v teple učit. V půlce čtvrti policie zastavila veškerou dopravu a na place v přístavu postavila pěkné ohrádky z mobilních plotů. Krom toho na každém rohu postávalo pár příslušníku, tuhle se samopaly, támhle se slzným plynem a na třech místech podupávaly početné zálohy. Křižovatku si pro jistotu hlídalo vodní dělo. Jen vrtulník kvůli počasí nepřiletěl.
Došel jsem na místo činu a hle, v závětří se tu tísnilo asi 10 lidí a dohlížel na ně trojnásobný počet policistů. Paráda, úkol jsem splnil, jde se domů do tepla. Jenže pak jsem se lehce podíval doleva a ejhle, levičáci jdou. Zástup lidu, nad hlavami vlajky, trasparenty a deštníky, na sobě pláštěnky a už si to mašírovali a vesele skandovali. A to trvalo další hodinu, kdy pomalu procházeli bezpečnostní prověrkou, aby mohli na plac. Pravý vchod pro pravé muže, levý vchod pro levicové ženy. Zcela překvapivě se dostavilo (dle mého odhadu s opravdu značnou odchylkou) nejméně 2 000 lidí, což je výkon u nás nevídaný. Dnešním tématem byl protest proti vládě a připomínka (poměrně tvrdého) zásahu státu proti nejmenovanému menšinovému obyvatelstvu na jihovýchodě země v roce 1938. Ovšem projevům řečníků jsem nerozumněl ani za mák, tak jsem si počkal na výměnu oddílu plynometčíků a konečně se šel domů ohřát.
Úterý - udeřilo poledne a tak jsem vyrazil uvařit něco k obědu. Cestou z pokoje do kuchyně jsem potkal Hatice, která se nabídla, že se sama chystá vařit a že se můžu podílet. Na konzumaci. A dodala varování, že to bude experiment a že vařit neumí. Samozřejmě, že jsem se rád mezi strávníky přidal. Ale netekla voda. Brzy jsme zjistili, že neteče v celé ulici (a dnes jsem se ve škole dozvěděl, že netekla v celé čtvrti). Nevadí, počkáme. Za dvě hoďky nám vodu pustili a tak jsme se pustili do práce. Já poskytoval cenné rady, Hatice zahájila přípravné práce a pak...
...došel plyn. Začali jsme operativně vymýšlet, jak vařit v elektrické troubě než nám odstřihnou elektřinu, ale nakonec jsme zvolili hodinku čekání na novou bombu, kterou zde (za stejnou cenu) donesou až pod sporák a ještě zapojí. A pak už to šlo jako na drátkách a kolem půl páté jsme obědvali vynikající těstoviny s růžičkovou kapustou.
Nazar boncuğu - talisman či amulet, jehož úkolem je chránit osobu, případně vůz či obydlí před kletbou. Ta může být uvržena všelijak, mimojiné i tím, když někdo závidí (i bez zlého úmyslu). Kletba pak umí pěkně znepříjemnit život, zakletá osoba je unavená, nedaří se jí, štěstí se jí vyhýbá a podobně. Po nějakém čase nezbývá, než sáhnout po osvědčené metodě, jak se kletby zbavit a sice vyhledat cikány, kteří nad postiženým rozprostřou plátno a nad hlavou mu pak lijí olovo, které kletbu vytáhne z těla ven. Vzhledem k tomu, že v naší post-moderní společnosti může být problém si tuto proceduru zaopatřit, vřele doporučuji mít talisman stále při sobě.
A na závěr ještě jedno nové slovíčko:
kunduz [kunduz] - bobr
kunduz [kunduz] - bobr
Došel jsem na místo činu a hle, v závětří se tu tísnilo asi 10 lidí a dohlížel na ně trojnásobný počet policistů. Paráda, úkol jsem splnil, jde se domů do tepla. Jenže pak jsem se lehce podíval doleva a ejhle, levičáci jdou. Zástup lidu, nad hlavami vlajky, trasparenty a deštníky, na sobě pláštěnky a už si to mašírovali a vesele skandovali. A to trvalo další hodinu, kdy pomalu procházeli bezpečnostní prověrkou, aby mohli na plac. Pravý vchod pro pravé muže, levý vchod pro levicové ženy. Zcela překvapivě se dostavilo (dle mého odhadu s opravdu značnou odchylkou) nejméně 2 000 lidí, což je výkon u nás nevídaný. Dnešním tématem byl protest proti vládě a připomínka (poměrně tvrdého) zásahu státu proti nejmenovanému menšinovému obyvatelstvu na jihovýchodě země v roce 1938. Ovšem projevům řečníků jsem nerozumněl ani za mák, tak jsem si počkal na výměnu oddílu plynometčíků a konečně se šel domů ohřát.
Úterý - udeřilo poledne a tak jsem vyrazil uvařit něco k obědu. Cestou z pokoje do kuchyně jsem potkal Hatice, která se nabídla, že se sama chystá vařit a že se můžu podílet. Na konzumaci. A dodala varování, že to bude experiment a že vařit neumí. Samozřejmě, že jsem se rád mezi strávníky přidal. Ale netekla voda. Brzy jsme zjistili, že neteče v celé ulici (a dnes jsem se ve škole dozvěděl, že netekla v celé čtvrti). Nevadí, počkáme. Za dvě hoďky nám vodu pustili a tak jsme se pustili do práce. Já poskytoval cenné rady, Hatice zahájila přípravné práce a pak...
...došel plyn. Začali jsme operativně vymýšlet, jak vařit v elektrické troubě než nám odstřihnou elektřinu, ale nakonec jsme zvolili hodinku čekání na novou bombu, kterou zde (za stejnou cenu) donesou až pod sporák a ještě zapojí. A pak už to šlo jako na drátkách a kolem půl páté jsme obědvali vynikající těstoviny s růžičkovou kapustou.
Nazar boncuğu - talisman či amulet, jehož úkolem je chránit osobu, případně vůz či obydlí před kletbou. Ta může být uvržena všelijak, mimojiné i tím, když někdo závidí (i bez zlého úmyslu). Kletba pak umí pěkně znepříjemnit život, zakletá osoba je unavená, nedaří se jí, štěstí se jí vyhýbá a podobně. Po nějakém čase nezbývá, než sáhnout po osvědčené metodě, jak se kletby zbavit a sice vyhledat cikány, kteří nad postiženým rozprostřou plátno a nad hlavou mu pak lijí olovo, které kletbu vytáhne z těla ven. Vzhledem k tomu, že v naší post-moderní společnosti může být problém si tuto proceduru zaopatřit, vřele doporučuji mít talisman stále při sobě.
A na závěr ještě jedno nové slovíčko:
kunduz [kunduz] - bobr
kunduz [kunduz] - bobr
Žádné komentáře:
Okomentovat