České střízlivění (23. - 24. ledna 2010)

Osm dní zpátky na Moravě. Za tu dobu jsem stihnul třikrát trasu Šumperk - Brno, druhé Vánoce a napodruhé státnice. Taky mě zastihla zpráva, že mí istanbulští spolubydlící opouští byt, který jsme spolu více než 4 měsíce sdíleli. Na druhou stranu mám od února vyhlídky na skvělé bydlení v Brně s výhledem na hrad i klášter. Pravděpodobně mě tedy čeká zvuk (hluk) kostelních zvonů podobně jako v İstanbulu. Zatím trpím pouze sluchovým klamem, když slyším 5x denně muezíny. Doma jsem opět na začátku budování kamarádství s kocourem, noviny jsem vyměnil za dušenou šunku. Čaj vařím stále v nezměněném množství (nově na sovětském samovaru z roku 1987), ayran si míchám sám. Kohoutky nekapou, okna těsní, YouTube! funguje, pivo chutná a voda teče teplá. Vepřového jsem zkonzumoval za posledních 5 dní víc než za posledních 5 měsíců. Nápodobně je tomu s toaletním papírem. Občas se mi na jazyk pletou turecká a anglická slovíčka, občas se pletu pod kola autům bez ohledu na červené panáčky. Občas mě někdo pozve na panáka. Teploty jsou podobné jako v İstanbulu, jen mají mínusko a celkem je zvládám (možná bych mluvil jinak, kdybych přijal nabídku přechodu Rychlebských hor na sněžnicích se stanem - tímto vzdávám hold čtveřici, která pokud nezmrzla, tak tam chodí doteď). Jen Brno na mě působí trošku chladněji, než si ho pamatuju. Sem tam změnilo tvář (jsou rozkopané jiné ulice), ale asi jsem se změnil já, jsem o kousek starší, možná o kousek zkušenější, možná i tolerantnější. Každopádně jsem jiný, ale jako obvykle plný historek, které přivezu už za dva týdny do Šumperka a v březnu i do Olomouce a Brna.
A mezitím se odmlčím. Tohle je můj poslední článek. Ani ho nedopíšu ...